Malá strana

Levý břeh Vltavy v podhradí sídla českých knížat byl osídlen již v 10. století. Roku 1257 Přemysl Otakar II.  řečený král železný a zlatý povýšil Malou Stranu na město. Z té doby pochází základní síť ulic s rozměrným obdélným náměstím.

Přemysl Otakar II., řečený král železný a zlatý

Malá Strana

 Kde znamení od znamení má svůj půvab a dýchá z něj historie obyvatel této ulice a domu, jejich radosti a starosti, které nás dodnes oslovují.

Stavby v této ulici mají historické portály a zajímavé na nich je, že mají starobylé zdobené dveře a historická domovní znamení – sošky, reliéfy a obrazy. Obrazy jsou umístěny u vchodu do domů a ve středověku plnily funkci dnešního číslování ulice.

Znak Malé strany z kostela sv. Mikuláše

Stará domovní znamení

Znamení řemesel a obchodu jsou především z doby, kdy řemeslo mívalo zlaté dno. Na pražských domech zůstaly symboly, jimiž mistři jednotlivých oborů označovali své dílny. Dodnes je z nich jasné, jakého řemeslníka hledat v domě U Tří housliček či U Zlatých nůžek nebo U Tří zlatých sekyrek.

Zbytky řemeslné symboliky na fasádách pražských domů pocházejí z před-industriální doby, kdy městské řemeslo vskutku mělo zlaté dno. Aby se ochránili před konkurencí a zajistili si výhradní odbyt, začali se mistři jednotlivých řemesel už ve 14. století sdružovat v cechy, vybavené královskými privilegii a cechovními řády. Mistrem se však mohl stát jen měšťan, rozumějte – majitel vlastního domu. V čele cechu pak stál volený cechmistr, který pečoval o důležité listiny a cechovní relikvie.

Každý cech vlastnil svůj erb, vyrytý do pečetidla, vyšitý nebo namalovaný na korouhvi i na pohřebním štítu a měl svého „patrona“, svatého ochránce, v některém ze světců. Z praktických důvodů se mistři téhož řemesla zpravidla usazovali v jedné ulici, která pak dostala podle nich jméno. Některá jména se dochovala až dodnes.